Ultralight na koleně metodou ŽÁVES

Léta jezdím podobné závody a auta jsem vždycky dělal v kuchyni nebo v obýváku. Nebojte se, lidi, co nemáte dílnu, dá se to zvládnout s minimem vybavení.

První rozhodnutí:

• Koupím auto na vysílačku a předělám ho.
• Rozhodně ne. Zbytečná investice. A není to ono.
• Postavím vlastními silami a s minimem investic stroj ze zbytků, co najdu za skříní a pod postelí.
• To je ono. Tak se na obra musí.

Rozhodnutí je za mnou, musím shromáždit potřebný materiál a pustit se do stavby.

 

• Podvozek

Plech má svou hmotnost a těžko se v kuchyni zpracovává. Lepší je sklolaminát (případně kuprextit, micarta, pertinax…). Samozřejmě karbon, přinejhorším tenká překližka. Nedoporučuji termoplasty, rychle degradují a praskají. Možná by bylo možné použít zbytky bobů nebo sklápěcí hračky Tatra 148 nebo 815. K řezání použijte pilku na železo, případně flexu. Stříhání nůžkami na plech nebo zahradnickými není to pravé, materiál se na okrajích trhá. Staré ostré nůžky naopak používám k vrtání děr místo vrtačky.

Celý podvozek se láme v půli, jako lesní kolový traktor. Mám vyzkoušené, že je to nejřiditelnější provedení. Z materiálu stačí uříznout 2 kusy, zadní díl rovný a přední ve tvaru T. V místě setkání příček na T díly otočně spojíme. K jednomu rameni vede pérko, k druhému struna od bowdenu. Jak prosté.

Můžeme teď zvolit zadní nebo přední náhon. Nebo dvoumotorák 4x4. Já dávám přednost uspořádání vše vpředu. Jako osy kol stačí 3mm kalené ocelové kulatiny. Vpředu je osa uložena do mosazné trubičky, která nahrazuje ložisko. Oboje lze koupit v modeláři, nejsem si jistý, jestli i v Bau-Horn-Obi. Trubička je k podvozku připevněna tenkým ohebným drátem (u mě měděným z vychylovací cívky ze staré televize) a zajištěna epoxidovým lepidlem. Motor je umístěn ještě před osou, ale není to dogma, dejte si ho, kam chcete. Motor též lepím epoxidem, není sice vyměnitelný, ale stejně nemám náhradní.

Zadní osa je přilepena k podvozku a zajištěna drátem, lepím společně s koncem bowdenu a vodiči od baterií. Mosazné trubičky jsou vlepeny do kol, ta se na ose otáčejí nezávisle. U zadních kol doporučuji mírnou sbíhavost, stroj je ovladatelnější (to samozřejmě nejde, pokud zvolíme zadní náhon).

Kola jsou nejlepší z hraček, ovšem, ne každý má zdroj. Zátky z PET lahví či kanystrů nebo krytky sprejů v nouzi poslouží. Zátky potáhneme vrstvou pěnové gumy (stačí po obvodu nalepit chemoprenem) a jako střed u hnané nápravy použijeme zátku z Jesenky, má skoro 3 mm díru, akorát na ose drží. Vše lepím epoxidem. U předokolky udělám 1 rezervní zadní kolo, kdybych si nějaké ušlápl, snadno ho vyměním. Kola jsou totiž jištěna jen kouskem bužírky. Nebojte, drží to.

Vše k podvozku lepím zespodu. Musím mít sice větší průměr kol, ale zas mám nahoře kastli napevno a ke všemu se dostanu. Asfaltová trať bez terénních nástrah toto řešení umožňuje.

 

• Pohon a převody

Motor jsem zatím, stejně jako Ruda, používal Speed 400. Nedoporučuji motory z hraček, mívají místo uhlíků jen plíšky, které 24 hodin nevydrží. Za vyzkoušení stojí motory, které jsou někde v autě nebo v motorce. Mám zkušenosti s motorem z čerpadla ostřikovačů (rozměrově shodný se Speed 400, jen nižší otáčky) a s motory z centrálního zamykání, které jsou menší a lehčí. Mají za sebou cca 5 hodin, předpokládám, že vydrží i 24. Obecně, u tohohle závodu bych pouštěl do motoru menší napětí, než na které je určen, aby vydržel.

Na převody používám ozubená kola. Zdroj jsou pro mě staré vodoměry, budíky, hračky, centrální zamykání z auta. Poučil jsem se, že použitelné převody lze najít i ve vyřazených tiskárnách. Pro snadnost konstrukce a minimalizaci valivých a třecích odporů dávám přednost jednoduchému převodu, podle velikosti kol zvolím i velikost kola ozubeného. Samozřejmě, i podle použitého motoru. Jak, to vám neřeknu, to je těch 30 let zkušeností. No dobře, řeknu. Převodový poměr dělený průměrem kol mezi 0,6 - 0,9. Pro motory 12v z auta i 0,5.

 

• Ovládání

Jednoruční. Jak již psali ostatní konstruktéři, líp se s tím běhá. Za základ používám rukojeť lyžařské hůlky, dá se vysomrovat v každé půjčovně pod sjezdovkou. Zbytek je nějaký plast. První závod jsme jeli bez regulace, jen s přepínačem na 2, 3, 4 tužkové baterie. Pro druhý kolega objednal z Číny pulzní regulátor, adresa:

https://www.aliexpress.com/item/2015-Brand-NEW-DC-New-1-8V-3V-5V-6V-12V-2A-Low-Voltage-Motor-Speed/32582116249.html

Osvědčil se, tak ho teď dávám do dalších strojů. Stejně jako ostatní doporučuji vypínač pro rychlé zastavení v případě hrozící kolize.

Bowden je velký problém. Někde si ho sežeňte. Vhodná délka 110 – 130 cm, delší se při běhu rozkýve a zhoršuje ovladatelnost. U ultralightu nedoporučuji tvrdé bowdeny od brzd kol.

Bowden lepím natvrdo na obou koncích, pro doladění zatáčení nastavuji v autě kousek struny, kterou v případě potřeby ohnu víckrát. Nestalo se mi, že by struna v tomhle místě praskla.

Strunu používám do kráječe na knedlíky, mají v každých domácích potřebách. Cca 3 m. Nebo 40 m struny v modeláři.

 

• Karoserie

Různě tvarované PET lahve mají na první pohled netušené možnosti. Není nutné nahřívat a tvarovat na kopytě, stačí vhodný model správně ohnout, případně ještě chemoprenem přilepit křídlo a kabinu. Náš BATmobil je z lahve od Silanu, běžná válcová lahev je vhodná pro nějaký veterán nebo formuli, lahev od mycího prostředku PUR je velmi variabilní – Le Mans placka, buggy, sporťák obecný…

• Osvětlení

Vysokosvítivé LED. Nevyznám se v tom, světla dělal kolega. 2x nám svícení nefungovalo, pro další závod mají světla svůj okruh se svojí baterií ve voze. Knoflík CR2032 auto moc nezatíží. Pouzdro na baterii se najde na základní desce vyřazeného počítače. LEDky jsou v počítači taky, i v různých periferiích.

Teď mi zdůrazňuje dcera, že osvětlení je důležité, protože jinak v noci v depu nevidí přijíždějící stroje a nemůže se nachystat na registraci projetého kola. Není ale bezpodmínečně nutné, dá se to bez.

• Baterie

Vlastně by to měl být jeden z prvních bodů, volba baterie a její umístění (vůz, batoh, ovladač) ovlivní použití motoru, regulátoru i konstrukci ovladače. BATmobil jezdí na nabíjecí AA tužky přímo v ovladači, jen 11 dkg vážící (a zcela odlišné konstrukce) KTM Chopper s motorem z centrálního zamykání jezdí na powerbanku a další pohon, Li-Ion baterie z rozbitých smartphonů, ještě ladím.

 

Snad jsem to napsal srozumitelně, to víte, něco mi připadá samozřejmé a nemusí to být jiným jasné. Případné dotazy na mail jakubmicko@seznam.cz

Kabík

---

 

Stavba modelu OFFroad já dojedu na závod 24 hodin v Chocni :

 

  Vzhledem k blížícím se závodům bylo potřeba jednat rychle a postavit spolehlivý závodní model. Rozhodli jsme se využít již nefunkční model offroadu ovládaný vysílačkou. Použili jsme jen karoserii a kola. Zbytek bylo třeba vyrobit.

Postup výroby autíčka:

 

  Začneme podvozkem. Původní podvozek obkreslíme a trochu zúžíme, aby bylo možné se podívat dovnitř auta v případě závady. Podvozek vyrobíme např. z pozinkovaného  plechu tl.  asi 1 mm.  Podvozek není nutno nijak ohýbat, jen je vhodné ho doplnit podélně ohybem kvůli pevnosti.

 

  Pro svislé čepy řízení použijeme šrouby M4 x 30 se závitem až k hlavě. Řízení - ramena vyrobíme dle obrázku rovněž ze stejného plechu. Čepy, na kterých se volně otáčejí přední kola, jsou rovněž ze šroubů M4. Můžeme použít i jiné průměry podle otvorů v kolech. Lepší je, když se kola neotáčejí po závitu, ale po hladké hřídeli. Lze i kolečka vylepšit vložením do jejich středu kovové trubičky o stejném průměru jako čepy, aby se plast neopotřebil. Kola na čepu zajistíme samojistící maticí s plastovou vložkou a necháme stranovou vůli asi 0,5mm.

  Ramena nasadíme na svislé čepy a spojíme je mezi sebou drátem o průměru 2 - 2,5 mm. Drát je tedy spojovačkou mezi oběma rameny. Spojovačku musíme navrhnout dobře, aby kola neměla ani sbíhavost ani rozbíhavost. Ramena v horní části zajistíme maticí, kterou ale nedotahujeme, aby se mohla ramena volně otáčet. Pak spojíme obě ramena spojovacím plechem a dalšími maticemi již dotáhneme pevně.

 

  Pneumatiky můžeme nechat původní (to bylo v našem případě), nebo lze si je vyrobit. Stačí nějaká pryžová pórovitá deska tl. 1-3 cm, vystřihneme si čtverce o stranách jako byl průměr kol a do středů čtverců vysekneme výsečníkem otvor jako má disk. Chemoprénem v případě potřeby slepíme k sobě čtverce tak, aby byla šíře kol stejná jako původní. Čtvercům ustřihneme rohy, aby byly budoucí pneumatiky trochu kulatější. Pneumatiky nasadíme na vyrobený trn a ten upevníme do vrtačky. Pomocí rašple nebo hrubšího pilníku pomalu zbrousíme na požadovaný průměr. Jemně doladíme smirkem. Pilkou na železo můžeme i vybrousit vzorek. Převody a motor můžeme použít původní, je ale lepší a spolehlivější použít jiné. V modelářské prodejně koupíme elektromotor Speed (Mabuchi, Robbe atd.) řady 400 (380) na napětí 7,2V (8,4V). Koupíme si také převod 1:3 nebo 1:4 - čelní  ozubená kola (pastorek a náhonové kolo) s modulem cca 0,8. V našem případě jsme si je nechali udělat frézařem železná. Pastorek 12z, kolo 36z. Vnitřní díra pro pastorek je 2,3mm (hřídel motoru), pro náhonové kolo 4mm.

 Hřídele s naletovanými koly cínem uložíme do kluzných ložisek, které vyrobíme z trubičky nebo je stočíme z pozinkovaného plechu tl. 0,6 mm, které vletujeme do připravených otvorů. Pozor, musíme nastavit v modelu minimální zubové vůle, aby se během závodu zuby "neočesaly".

 Lze také použít převod pomocí O kroužků, který se používá s oblibou u Choceňských závodníků. Je tichý, rychle vyměnitelný, ale méně trvanlivý. Velmi spolehlivá je varianta s pryžovými ozubenými  řemínky.Ta  je již ale náročnější na výrobu. Pokud máme průměr zadních kol max. do 50 mm, můžeme použít jeden převod. Je-li průměr větší, musíme vložit mezi motor a náhonové kolo na hnací hřídeli ještě jeden převod (do pomala), jinak ohrozíme životnost motoru nebo regulátoru otáček. Takto byl předělán po testování i náš model.

  Ovladač vyrobíme tzv. na jednu ruku. Dvouruční ovládání při běhu není vhodné. Je dobré si najít nějaký výrobek, základ, který se podobá pistoli, aby se dobře držel.

Místo spouště bude páka, která tahá lankem za řízení v modelu. Pro otočný bod páky bude potřeba udělat malou nástavbu z plechu, která je v horní části pistole.

Páka jako celek je jednozvratnou pákou ze svařovacího drátu 3,2 mm a je ze dvou částí. První je ve tvaru U, na které je umístěn otočný závěs z plechu pro ovládací lanko - viz obrázek. Ze stejného materiálu je i druhá část, kterou ovládáme prsty a je z boku připevněna svařením, letováním nebo mechanickým upevněním.

Na nástavbu umístíme dále vypínač světel, přepínač rychlostí , srážecí odpory, případně centrální vypínač.  Ocelové lanko (s teflonovým povrchem) lze koupit v prodejnách bižuterie. Jeho průměr je kolem 1 mm.

  Bowdeny si natáčíme sami z ocelové struny 0,4 mm na trn o délce cca 2m a průměru 1,3 mm, který se otáčí v soustruhu (cca 3800 závitů). Lze použít bez problémů bowden brzdy k jízdnímu kolu, nebo motocyklu a to i s lankem. Má trochu větší hmotnost, ale to není na závadu. K ovladači přivedeme napětí  od akumulátoru pomocí ohebné dvoulinky o průřezu min. 0,75 mm² a délky asi 1,5m.  Uprostřed kabel přestřihneme a na straně k autíčku připevníme banánky a k akumulátoru banánkové zdířky (ne opačně!). Tím zajistíme rozpojování, připojování, a výměnu akumulátoru třeba i s jezdcem.  Akumulátor měkce zabalený je umístěný v batůžku na zádech. Jedná se o gelový olověný akumulátor o napětí 6V a s kapacitou kolem 10 Ah. Dá se koupit buď v modelářské prodejně nebo v  prodejně s elektronickými součástkami (GM electronic). Je možno použít i jiných akumulátorů, ale je třeba pak koupit i příslušnou nabíječku. Pro náš případ stačí chytrá nabíječka z Lídlu nebo i obyčejná analogová 6-tivoltová pro motocykly. Do autíčka vedou společně s bowdenem ještě 3 kabely. Mínusový kabel vede přímo z akumulátoru do motoru, plusový (přes vypínač a reostat) rovněž do motoru a ten třetí kabel  také plusový přes vypínač světel k osvětlení v modelu. Mínusový pól pro světla se vezme ze svorky na  motoru.

  Ještě je potřeba vyrobit z plechu objímku pro upevnění bowdenu v modelu. Pro osvětlení vepředu můžeme použít diody LED bílé vysokosvítivé - předřadný odpor (rezistor) asi 130 ohmů, dozadu LED červené. Použijeme pro každou diodu jeden rezistor. Přívod ke světlům provedeme rozpojovací pomocí konektoru, aby bylo možno odložit v případě potřeby karoserii stranou.  Jako regulaci rychlosti v ovladači je možné použít buď otočného nebo i jiného přepínače, který bude propojovat jednotlivé rezistory, nebo vymyslet pulzní elektronickou regulaci. V našem případě jsme se elektronice vyhnuli, protože přeci jen je zde větší možnost závady (přepólování, déšť, přehřátí). Jako reostat použijeme rezistory po cca 0,5 ohmu pro výkon alespoň 5W. V našem případě jme použili kanthalový odporový drát o průměru 0,8mm vinutý na jednotlivé stupně rychlostí po 5 závitech na pertinaxovou destičku. Vývody reostatu jsou vyvedeny šroubky M3 a dále pomocí kabelů k přepínači, který jednotlivé stupně postupně za sebou přepíná - propojuje rezistory do série. Můžeme i první stupeň na přepínači nezapojit a tím motor autíčka vypneme.

 

  Nakonec z plechu vyrobíme a k podvozku přišroubujeme držáky pro karoserii. Plocha na držácích, kde karoserie sedí vepředu a vzadu stačí 3 x 6 cm. Upevnění zajistí suchý zip, který nalepíme Chemoprénem nebo použijeme suchý zip s lepicí vrstvou.

 

 

  Na pravé straně v modelu do otočného ramena řízení zavěsíme pružinu pro vracení zatáčení. Pružinu si můžeme i vyrobit např. navinutím ocelové struny cca 0,6 mm na vrták (stopku) o průměru 4 - 5 mm. Upevníme bowden do objímky se šroubkem a zavěsíme lanko, které je upevněno ve vyrobeném háčku z drátu do levého ramena řízení, aby se kola při pohybu páky alespoň trochu hýbala. Seřídíme jemně zatáčení posouváním bowdenu v držáku dopředu a dozadu, aby rejd byl na každou stranu stejný. Vzhledem k parametrům trati není nutný velký rejd kol. Upravíme ho zavěšením háčku lanka do různých otvorů v levém rameni zatáčení.

  Připojíme akumulátor, vyzkoušíme jednotlivé stupně rychlosti, zatáčení, světla a můžeme vyjet. Je vhodné vyzkoušet model na rovnějším povrchu, do kopců a z kopce , aby se zjistila rezerva regulátoru, jestli se něco nepřehřívá. Testovací jízda by měla trvat minimálně 20 minut.  Jestliže je vše v pořádku, pak už nezbývá nic jiného, než se přihlásit na start závodu a vyrazit na "nekonečných"  24 hodin v zámeckém parku v Chocni.

 

  Tento článek není kompletním návodem na stavbu autíčka, to by musely být uvedeny jednotlivé díly i s výkresy, přesným popisem postupu práce atd. Např. ozubené kolo než zaletujeme cínem, hřídel trochu narádlujeme  (naskřípáme), aby bylo již mechanicky trochu upevněno. Také ramena řízení jsou každá z jednoho kusu, tedy i s otvory pro spojovací hřídel. Mají tím pádem trošku složitější tvar. To ale není cílem. Jde o zachování fantazie každého konstruktéra. Přesto, pokud se někdo dostane do nesnází, je možné nás kontaktovat na ruda.sramek@seznam.cz nebo skaloud.zdenek@seznam.cz

Hodně zdaru přeje Rudolf Šrámek, Rádlo.

---

 

Raďoušův WORKSHOP

aneb postřehy dalšího samolibého konstruktéra

  Jelikož je teprve téměř začátek června a já slíbil, že do konce roku 2012 napíšu další příspěvek do rubriky DÍLNA, nezbývá „moc času“ ke splnění mého závazku a předsevzetí. Vlastně jsem to prošvih...

  Vítejte tedy u seznámení se zkušenostmi s jedinečným závodem, který v sobě snoubí vytrvalost, důvtip a především ochotu být aspoň na jeden den v roce malým klukem nebo holkou. Skromně musím přiznat, že všechny výše uvedené vlastnosti jsou mně vlastní. Především ta ochota být klukem mě neprovází jen ten první víkend v září! A to je hlavní důvod, proč stavím prapodivná vozítka. Nemyslím, že by byla tak technicky dokonalá jako monoposty konstruktéra Kozla. Soustředím se spíš na jednoduchost a hlavně na originální nástavbu, i když je to za cenu zvýšené váhy a zhoršení jízdních vlastností vozidla. Slyšel jsem připomínky, že každý nemá podmínky k tomu, aby si postavil auto vlastní konstrukce. Já si myslím, že je to jen o nápadu a jako stavební prvky poslouží doslova cokoliv a třeba najdete inspiraci v technické části mého příspěvku. Samozřejmě by se mělo uvážit, zda je prioritou konkurenceschopnost nebo recese. Když se ohlédnu za ročníkem 2012,  je jasné, že jde skloubit obojí. Ovšemže to vyžaduje dokonalou fyzickou kondici a odhodlání závodit do poslední chvíle a za to klukům z mé posádky ještě jednou děkuji.

 

Takže dost planého tlachání a přejdu k technickým pasážím.

  Jako názorný příklad použiji model z loňského roku TeddyCar – SuperBear. Jen tak pro pořádek si udělám jednotlivé body. Budu se soustředit jen na konkrétní technické zpracování auta, nikoliv nástavby, kde by měl jít každý svojí cestou!

 

1. Pohon a převody

  Začínal jsem šnekovým převodem přes sesazované zubové soukolí až po řemeničky s O kroužky.

        Výhody O kroužků:

        a) levné řešení náhradních kroužků

        b) pohodlná a rychlá výměna

        c) velmi tichý chod (což oceníte hlavně v noci)

Řemeničky řeším buď vysoustružením ze silonu nebo kolečky z Merkuru (minulý rok jsem dokonce viděl Zahradu, jak požadovanou řemeničku ručně vybrušuje přímo v depu ). Průměry řemeniček se odvíjí od otáček a síly motorku , velikosti použitých kol a požadované max. rychlosti. Motorky kupuji, kde se dá, nejčastěji u pana Příhody ve staré mlékárně. Dá se použít i motor z aku vrtačky, ale má dost velkou spotřebu a lehce vám u ní odejde elektronická regulace!!! S koly vám moc neporadím, sám je sháním kde se dá. Nejlepší je podívat se u dětí, synovců nebo vnuků, jestli v bedýnce na hračky nemají nějaké rozbité větší auto a pod záminkou, že děláte pořádek, jim ho připravíte o kola. U hraček to prý není trestné!

Osy a hřídele usazuji do ložisek nebo bronzových futer (nutno občas promazat) nebo stačí i futra ze silonu nebo umělé hmoty (prostě něco v tom smyslu“ když není limetka, dejte tam citron, a když není citron…tak vám to prostě nepojede“ ).

 

2. Zatáčení

  Jelikož jsou na trati převážně rovné úseky, není potřeba velká otáčivost auta, naopak je to spíše na škodu, protože je auto méně ovladatelné. Můžeme zatáčet buď „elektricky“ nebo mechanicky (lanko v bowdenu).  Já nedám dopustit na druhý způsob. Umožňuje plynulé a citlivé zatáčení. Protože je pro mě pracnější vyrobit klasické zatáčení , došel jsem k tzv. středovému řešení. Nemá cenu popisovat, foto napoví. Všimněte si pružiny. Posunutím konce blíže nebo dále od středu otáčení, zmenšuji respektive zvětšuji tah kol do strany. Blíže v kapitole ovládání. Součástky jsou opět částečně z Merkuru. Jako střed jsem použil silentblok se závitem, který částečně funguje jako tlumič.

 

3. Ovládání a regulace

  Ovládání je pro mě nejpracnější a nejtěžší část výroby autíčka. 24 hodin je dlouhá doba a udělat ovladač, aby „sednul“ není nic jednoduchého. Tady opět musím vyzdvihnout Kozla za jeho zpracování. Od začátku jsem neměl dobrou zkušenost s pulzní regulací. Dvakrát mě vyhořela a sebere část potřebného výkonu (cca 10%). Letos jí dám opět šanci, tak jsem zvědavý, jak obstojí.Jako velmi spolehlivá se osvědčila odporová regulace.  Používám 2 odpory různých hodnot (např. 2 Ω a 4 Ω) + dva vypínače a kombinací tím docílím čtyř rychlostí, což je pro závod dostačující. Odpory by měli být minimálně 3 W, aby se nespálily. Je nutno počítat s tím, že je to ztrátová regulace, takže pomalou jízdou delší výdrž baterie nezískáte!!! Osvědčil se mně také mikrospínač. Auto okamžitě zastaví, což se hodí hlavně při vyjetí z trati do nesjízdného terénu. Osvětlení zapínám přímo na vozidle. Zatáčení řeším v tomto případě takto (viz foto). Stále hledám ideální řešení, takže to berte jen jako inspiraci. Přední kola mají stálý tah do strany (síla tahu viz. výše uvedená pružina na nápravě) a tak mně stačí jen jeden prst na korigování směru jízdy.

  Pozor si dejte na prodření kabelu. Je potřeba buď ho nevláčet po zemi vůbec nebo zajistit jeho ochranu. Já to řešil spirálovým omotáním kabílkem.

 

4. Baterie

  V současné době není problém za rozumnou cenu sehnat akumulátory AA nebo AAA. Pro mě ovšem zůstává bezkonkurenční použití akumulátorů z akunářadí. Jen bych chtěl varovat před starými bateriemi. Už párkrát se mně zdálo, že jsme dostatečně zásobeni náhradními akumulátory, ale tím že jsme na jeden ujeli třeba jen jedno nebo dvě kola, nestačil jsem dobíjet nebo jsme skončili někde na trati… a to naštve! Pokud to výkon a provedení vozidla umožňuje, je nejlepší baterii umístit přímo na něm. Pro jezdce je jízda mnohem komfortnější. Jestliže baterii nese jezdec, doporučuji pohodlné uložení a hlavně zajistit, co nejrychlejší výměnu baterie.

 

  Zatím mě nenapadá nic podstatného, na co bych zapomněl. Na případné dotazy či připomínky vám rád odpovím v Návštěvní knize nebo na:  kohlradek@centrum.cz

 

 

---

Jak postavit BESTII

aneb postřehy samolibého konstruktéra Kozla

Jelikož jste na webu ultimátního challenge 24 Non-stop Choceň, netřeba připomínat vo co gou. Pokud se účastníte tohoto závodu, víte, že to bude zatraceně bolet. Ale fyzička je půlka úspěchu. Druhá půlka je technika.  Tento článek píšu jako člověk, který je hrdý na to, že může jet s autem vlastní konstrukce,  má určité zkušenosti a chce se o ně podělit s ostatními. Doufám, že inspiruji ostatní konstruktéry tak, aby unikátní choceňský závod byl i osobitý i svojí  technikou. Možná další  superkonstruktéři – Raďouš, Kořen, Vlk  nebo i další budou mít odlišné názory. Sem s nimi !

Pro začátek si specifikujme požadavky na auto, které by mělo ujet minimálně 150 km za 24 hodin. To považuji za nejnižší hranici výkonu, která by měla být dostačující pro souboje o přední příčky. Níže popíšu základní konstrukční prvky, kterých jsem nabyl léty praxe.

1. Identifikace výrobních zdrojů– mám k dispozici dílnu, nebo budu mordovat autíčko v kuchyni? To je základní otázka, kterou si musíme položit. Vycházím ze zkušenosti, že pro stavbu je potřeba základní vybavení pro elektroniku a základní nářadí pro práce mechanické jako je svěrák, vrtačka, pilka.
2. Identifikace energetických zdrojů – musíme stanovit, na co auto pojede. Nejlepší jsou samozřejmě Li-Ion akumulátory z nářadí, ale bojovat o první místa se dá i se dvěma NiCd 18V akumulátory střední třídy s kapacitou kolem 2 Ah. Konstrukce by měla umožňovat výměnu baterie pod 5 sekund.
3. Stanovení velikosti auta – na tom závisí celkové pojetí konstrukce. Ideální stav je, když si auto veze akumulátor a pilotovi na zádech nic neplandá. Tím máte  také superrychlý start. Proto je Bestie vždy po prvním kole v čele startovního pole. Zatím co se ostatní strojí do batohů, my jsme u Zámečku.
4. Stanovení motorizace – otázka přežití. Z vlastních zkušeností vím, že pokud auto po rovině vyvine rychlost běhu, musí disponovat ještě minimálně 50% rezervního výkonu pro stoupání. Jinak na rozbité cestě okamžitě ztrácí rychlost a nabízí soupeřům možnost zaútočit. Zároveň by motor měl být vyměnitelný.
5. Regulace výkonu. Pokud budeme regulovat otáčky motoru pomocí rezistorů, budeme ztrácet drahocenný kroutící moment. Ideální je použít pulzní regulaci, která se dá ve stavebnici koupit kolem 120 Kč. Doporučuji mít i náhradní spínací Mos-Fet tranzistor.
6. Systém zatáčení – Pokud pojedete auto z PRC, budete mít v nápravě mizerné plastové servo. Jelikož stavíme vlastní konstrukci, doporučuji mechanické ovládání pomocí bowdenu. Osobně jsem na prvním autě zkonstruoval zatáčení pomocí elektromotoru, ale auto bylo prakticky neřiditelné.
7. Systém celkového ovládání. V historii závodu se vyskytlo již mnoho konstrukcí, ale za jedinou správnou cestu samolibě doporučuji svoji konstrukci jednoruční ovládací pistole. Mít obě ruce na ovládání a běhat s tím 12 hodin… žádná slast. Při konstrukci také myslete na to, že se jede pravý okruh
8. Tlumení podvozku. Často zanedbávaná část auta. Jelikož jsem konstruoval Bestii přesně podle požadavků výše, použil jsem na přední nápravě systém odpružení listovými pery, které slouží zároveň jako tlumiče. A jelikož zadní náprava byla polotovar s diferenciálem musel jsem odpružit celý pohonný systém obyčejnými pery. Na kvalitním tlumení závisí odolnost celé konstrukce. V provedení mé Bestie máte pocit, že auto pluje po cestě ladně jako nejpohodlnější limuzína.
9. Osvětlení – dnes prakticky všechny auta mají LED osvětlení. Je to krok správným směrem. Důležité je vidět, kam vám jede auto. To znamená, že potřebujete zadní světla ! Za osvětlení lze získat spousti sympatií přihlížejících.
10. Celková odolnost a blbovzdornost. Pokud můžete, vyrobte auto tak, aby odolalo nejen najetým kilometrům, ale i nechtěnému přišlápnutí. Na materiálu rozhodně nešetřete. Bestie je celohliníkové konstrukce a to, že letos odjela již 333 km závodu je zásluhou především pevné konstrukce.

                                          

                                             BESTIE 2009                                                                BESTIE 2010/11